V prvním díle našeho seriálu k blížícímu se 20. výročí uvedení standardu DCI jsme se nevyhli bilancování. Avšak kinaře i diváky v době krize kin, kdy se chodí ve větším počtu pouze na některé blockbustery, zajímá, jaká vůbec bude budoucnost kin. Zkusili jsme trochu nahlédnout do křišťálové koule a prohlédnout skrze mlhy na budoucnost nejlevnějšího způsobu kolektivní zábavy...

Po technické stránce se poslední novinky objevily začátkem minulého roku. Šlo o nové modely projektorů s RGB laserovým zdrojem světla pro projekci s podporou HDR (a VDR u projektorů Christie) určené pro běžná kina. Nikoliv pro speciální prémiové sály, jako jsou IMAX laser nebo Dolby Cinema. Tyto projektory jsou samozřejmě za vyšší cenu a v průběhu i letošního roku si hledají cestu do kin.

Jak ale víme i našeho adventního článku, tak čeští diváci slyší na prémiový formát s více jak dvacetiletou tradicí. A sice na jediné české kino IMAX v Cinema City Flora v Praze. Jsou naučení chodit na kvalitu původního analogového IMAX z 15/70 filmového pásu, když jsou zde jednou za čas uváděné filmy režiséra Christophera Nolana. Původní IMAX 15/70 je jediným analogovým formátem, který digitální standard DCI ještě nedokázal v kvalitě obrazu překonat. Avšak je to formát, který je až neskutečně nákladný a proto se počet vyrobených kopií neustále snižuje. U filmu Oppenheimer šlo o 30 kopií. Nyní u titulu Hříšníci bylo vyrobeno už jen 10 kopií. A bohužel, do pražského IMAXu se už filmová kopie IMAX 15/70 nedostala. Fanoušci se za ní musí případně vydat až do BFI IMAXu v Londýně.

A tím s velkými prémiovými formáty končíme. V Česku nemáme ani IMAX Laser, ani Dolby Cinema. Máme zde jen sály 4DX Cinema nebo lokální prémiové formáty jednoho řetězce multikin s názvem Theatre de Lux. Diváci pak v uplynulém roce hodně vyhledávali eventové projekce s nějakou přidanou hodnotou. Určitou emancipaci zažila kina klubová a artová. Kluboví diváci a vyznavači nezávislé produkce totiž tolik nezměnili během covidových uzávěr své divácké návyky.

Tyto návyky se totiž výrazně změnily divákům mainstreamových filmů. Ti si spíš počkají na velký blockbuster, u kterého mají určitou jistotu standardu zábavy pro ně samotné. U většiny dalších filmových titulů si raději pár měsíců počkají na streamovací služby a neriskují tak utracení většího obnosu za zkažený večer s potenciálně hloupým filmem. Vstupné do největšího řetězce multikin Cinema City v Praze a Brně přijde na 285,- Kč plus ještě příplatek 24,- Kč za “luxus” internetové rezervace, pokud si nekupujete vstupenky na pokladně kina. Podobně drahé je i občerstvení, takže večerní výprava v páru do kina může vyjít na celkovou sumu kolem tisícovky. Diváci tak chtějí mít u vyšší investice jistotu kvalitní zábavy a nezkaženého večera.

Proto v nedávné době vedl v kinech Minecraft film podle velice populární počítačové hry, byť samotný rozhodně nepatří mezi kvalitnější tituly. Prostě, když hra je dobrá, tak “film musí být také dobrý”. A nebo sází na jistotu, kterou také znají. Vyšehrad o nezvedeném fotbalistovi Lavickém, kde už viděli seriál i první film a obojí se jim líbilo.

Možná hozená rukavice pro produkce na případná filmová pokračování populárních televizních seriálů. Namátkou se mi vybaví seriál ČT Případy prvního oddělení, u kterých by tvůrci mohli přidat ještě jednu celovečerní epizodu do kin..

Ostatně by vůbec nešlo o nic nového. Před 13 lety vznikl celovečerní film pro kina podle úspěšného televizního seriálu Okresní přebor. Také populární britská akvizice, Doktor Martin, se dočkala svého pokračování pro kina. A rozhodně se nejedná o nějaký nový útvar. Počátkem sedmdesátých let prošlo kiny několik filmů navazujících na velmi úspěšný televizní seriál Hříšní lidé města pražského.

Použitý obrázek navrhla umělá inteligence ChatGPT

Velkou, a dle mého názoru dosti negativní změnou, je vymizení filmové kritiky z povědomí majoritní veřejnosti. Divák, který hledá informaci o nějaké filmové novince, už nehledá mezi odbornými filmovými kritikami, ale obrací se na laická hodnocení ve filmových databázích. Tam se primárně soustředí na celkový počet získaných bodů nebo procent z hlasování všech uživatelů dané databáze. Chybí ale veřejný pohled filmového kritika - vzdělaného filmového vědce, který dokáže populární formou sdělit masovému čtenářstvu klady i zápory nového filmu a přiblížit jim filmové dílo bez zbytečných spoilerů.

V dřívějších dobách měl každý filmový fanoušek jednoho i více filmových kritiků s podobným vkusem na filmy a podle jejich hodnocení se rozhodoval, zda na filmovou novinku půjde do kina nebo ne. To asi před deseti lety postupně vymizelo a podle mého názoru je to škoda. Přes filmové kritiky mají totiž šanci na vyšší návštěvnost v kinech i ty snímky, u kterých distributorům nezbývá tolik prostředků na propagaci. Osobně si myslím, že by bylo moc potřeba dobrou českou filmovou kritiku postupně znovu obnovit.

autor: Ondřej Beck

Relevantní odkaz:
První díl seriálu 20 let DCI