20. července 2025 si připomeneme 20. výročí vyhlášení první verze standardů DCI. A tak jsem se rozhodl připravit takový malý seriál malých článků. V prvním díle se poohlédneme zpět v čase, zabilancujeme si, ale hlavně se podíváme dopředu. Jaká je vůbec budoucnost nejdostupnějšího způsobu kolektivní audiovizuální zábavy? Rozklikněte a přečtěte si první díl…

1. díl: Trocha bilancování

Když jsem před 20 lety poprvé studoval první verzi standardu DCI, napadlo mě ihned jediné slovo, nadčasový. Byť byly velké lobbistické tlaky na užití toho kterého obrazového kodeku, nejvíce se tehdy uvažovalo o VC-1 od Microsoftu, nenechali se experti DCI odradit od digitální verze filmového pásu. Kdy v DCP máme za sebou jednotlivé snímky pro statické obrázky JPEG2000. Nepracujeme tedy s kompresním záznamem typu MPEG, kdy máme celou informaci jen o prvním snímku obrazu a dál zaznamenáváme jen změny v jednotlivých pitech. Pity jsou ony charakteristické kostičky, které se prozradí třeba při záběru na vodní hladinu ve větru. To nám u po sobě jdoucích snímcích JPEG2000 samozřejmě nehrozí.

Je jasné, že zvukový záznam je od začátku požadován v lineárním LPCM ve vzorkovací frekvenci 48 nebo 96 kHz s hloubkou 24 bitů. Pro záznam je určených 16, resp. 14 kanálů. Poslední dva kanály totiž obsadily podpůrné stopy pro sluchově a zrakově handicapované diváky.

Jednou z velkých deviz DCI je, že v podstatě kromě kryptování KDM a DCI standardu samotného jde o platformu sestavenou z open source formátů. To paradoxně dělá celý systém stabilnějším, neboť není závislý na změně licenční politiky některého z majitelů práv na software.

Pár proprietárních softwarů do DCI proniklo, ale pouze do prémiových DCP. Jde o specializované kopie s HDR obrazem (Dolby Vision, Barco Lightsteering) a zvukem (Dolby ATMOS, DTS:X). V průběhu času byly vydávány opravné standardy. Případné změny v těchto proprietárních systémech nebudou mít zásadní vliv na celý standard DCI.

Naprostou výhodou DCI je stoprocentní dynamičnost kinodistribuce. Logistický nemusí malá kina čekat týdny až měsíce, až jim premiérové multiplexy uvolní kopie. Světovou premiéru mohou čistě teoreticky zahrát v jeden okamžik všechna kina.

Takže malá kina, která digitalizovala, zažila přímo svojí emancipaci. A nejen to. Díky podstatně pestřejší nabídce digitálních kopií ve srovnání s analogovými vznikl velký prostor pro dramaturgii toho kterého kina. Provozovatelé kin si vytváří divácký profil svých diváků, kteří do kina chodí. Snaží se pořádat třeba i různé přehlídky nebo akce u příležitosti premiér blockbusterů. Provozování kin se dokonce již přednáší jako vysokoškolský obor na Masarykově univerzitě v Brně.

V příštím dílu se už budeme koukat více do budoucnosti kin. To, co diváky i kinaře zajímá asi ze všeho nejvíce.

autor: Ondřej Beck