Tentokrát se s naším nepravidelným seriálem vracíme dříve, prakticky na samém konci sezóny letních kin. Opět jde o moji osobní zkušenost z fungování kin, které řadíme do škatulky s názvem E-Cinema. Tentokrát jsem narazil na problémy se samotným projektorem i zvukovou aparaturou. O co přesně šlo? Více v našem článku…

Kategorii E-Cinema jsem v perexu úmyslně nazval škatulkou, nikoliv standardem, protože jde skutečně o velmi volnou kategorii, do které se vejde cokoliv, co se používá pro veřejné digitální projekce z digitálních zdrojů digitálními projektory, které přitom nesplňují standardy DCI. A ta volnost je zde zásadní a v podstatě se od ní odvíjí jak všechny výhody E-Cinemy, tak samozřejmě i nevýhody.

Já na chvíli trochu zabrousím do zcela jiného odvětví, které na první pohled nemá s kiny co k dočinění. A sice do oblasti veřejného stravování a televizní reality show. Jde o reality show původně Gordona Ramsayho, které se v českých podmínkách úspěšně zhostil Zdeněk Pohlreich a ve které je pomáháno neúspěšným a krachujícím restauracím k pozvednutí jejich úrovně a tržeb. Kdo epizody show sledoval, ví, že zásadních příčin neúspěchů restauračních podniků bylo velké množství. Od nekompetentnosti majitelů, kteří mnohdy neměli vzdělání pro restaurační byznys, přes problém vyhoření a empatie až po zásadní manažerskou neschopnost. A v tomto se přímo i nepřímo promítaly viditelné problémy, které jejich podniky měly. A tyto problémy v obecné rovině se objevují v jakékoliv formě podnikání nebo i organizování sdružení neziskových skupin a podobně. A hodně, ba nebezpečně často se to objevuje v organizacích, které se rozhodnou organizovat i veřejné promítání filmů „ve škatulce“ E-Cinema.

Standard DCI dává jasná pravidla, které je nutné dodržet. Výsledkem je, že divák má zaručenou obrazovou i zvukovou kvalitu. Naše přirovnání k restauračnímu byznysu by zde mohlo pokračovat nejrůznějšími hygienickými a potravinářskými předpisy a nařízeními, které je nutné pro provoz restaurace dodržet. E-Cinema je v tomto případě taková, lidově řečeno „cochcárna“. My můžeme vzít jakýkoliv počítač nebo přehrávač, jakýkoliv digitální projektor, jakoukoliv zvukovou aparaturu a k tomu jakoukoliv projekční plochu a hurá, máme biograf! Je to jako když parta kamarádů se z čirého nadšení rozhodne otevřít si hospodu nebo stánek v létě u rybníka s pláží, aniž by měli větší představu, co všechno provozování takového zařízení obnáší.

A pak se může stát, že jako přehrávač se použije do kina stařičký počítač, který se již nehodí ani do kanceláře a který samozřejmě nezvládne korektně přehrát kvalitní videoformáty v HD rozlišení a ve vysokém bitrate. Tomuto fenoménu jsme se věnovali v našem prvním dubnovém článku zaměřeném na E-Cinema. A protože rozpočet je velmi omezený, koupíme si v megastoru s výpočetní technikou nějaký levnější kompaktní projektor s menším nativním rozlišením i svítivostí, levnější zvukovou aparaturu s nižší výkoností a promítat budeme na zašedlou zeď.

Velký "přednáškový sál" nejmenovaného objektu v centru Prahy s projekcí E-Cinema. Foto: autor článku

Tudíž zvuk musíme na takové aparatuře krapet přebudit, což ve špičkách s vyšší úrovní hlasitosti znamená nepříjemné zkreslení zvukového podání, které na poslech není příjemné a občas bolí. Ale hlavně ono přebuzení ve spojení třeba s horšími akustickými podmínkami může znamenat, že diváci nebudou rozumět ani tomu nejdůležitějšímu ze zvukové složky filmu, dialogům.

A levnější digitální projektor umí vytvořit velmi slušný obraz, avšak s ohledem na svůj světelný výkon do určité omezené velikosti obrazu. Průšvih začíná v okamžiku, kdy musíme vysvítit obraz s větší úhlopříčkou a navíc na projekční plochu, jejíž odrazivost je nižší, než je obyčejná bílá zeď. V těchto případech „hurá nadšenec“ do kina s hrůzou zjistí, že základní mód Cinema určený pro promítání filmů zaručující korektní barevné podání pro promítání filmů a co největší barevnou hloubku v možnostech výkonu projektoru, je příliš tmavý. Ale projektor nabízí i jiné módy pro hraní her nebo prezentace, s vysokým kontrastem na úkor korektního podání barev. Obraz je najednou jasnější a to jeho primární cíl splnilo. Už je jedno, že všichni aktéři filmu mají pleťovky jak oživlé zombie, které právě utekly z prosektury. Máme kino! Je podružné, že postavám není pomalu rozumět a všichni na plátně,…. opravuji, na zdi, vypadají jak mrtvoly. Ale, máme kino! A když použijeme i ten starší počítač, co se v něm kvalitní videoformáty zasekávají, tak ty mrtvoly máme i v reálu. Když nám obraz zamrzne a začne se sypat v jednotlivých pitech, které grafický výkon PC nezvládl.

A pak máme třeba v samotném historickém centru Prahy úžasný vnitroblok jako komunitní centrum se dvěma dvory, několika víceúčelovými sály, kavárnou a výstavními prostory s potenciálem i pro letní kino a celoroční kulturní programy. Avšak které je ale zoufale totálně nevyužité. Letní kino se zde v letošním horkém létě promítalo jen v červnu a pak až na konci září. A mezitím jen jedno jediné představení v srpnu v rámci festivalu Prague Pride. A vám to hlava nebere a tak se začnete pídit. A dozvíte se, že pronájem projekční techniky na venkovní projekci E-Cinema je moc drahý. Žasnete, že prý čtyři tisíce na jeden den, když zapůjčení DCI setu do letňáku od integrátorů vyjde na polovic a i méně. A když se ptáte proč, dostane se vám nezávisle na sobě z několika povolaných míst odpovědi: „Víte, u nás je to takové punkové.“

Projekční plátno připravené na dvoře nejmenovaného objektu v centru Prahy čeká. Pronájem projekční techniky je moc drahý. Foto: autor článku

Kdo sledoval pozorně zmíněné reality show Zdeňka Pohlreicha z neúspěšných restaurací ví, že určitá část účinkujících restauratérů patřila do kategorie VUML. Pro ty později narozené se jednalo o Vysokou školu marxismu-leninismu fungující v zemích východního bloku za dob reálného socialismu. A v ní se studenti například učili lidem vysvětlovat, proč to či ono není nebo nefunguje. Proč momentálně nikde není k sehnání toaletní papír, či jiné základní zboží, nebo proč se zdražil chleba. Protože se zlevnily lokomotivy pro Sovětský svaz.

Manažeři typu VUML si pak najdou sami sobě výmluvy na cokoliv. Letní kino v objektu s úžasným potenciálem v samotném centru Prahy nemůže v létě hrát, protože pronájem techniky je moc drahý. Používá podměrečnou techniku ve svých vnitřních sálech, protože ta, která by tam měla být, je moc drahá. A kdyby se někdo moc ptal, proč, tak mu řekneme že je to u nás takové punkové.

A to je obrovská škoda!

Ale inu, kino je o lidech a pro lidi a je takové, jací lidé ho dělají.

autor: Ondřej Beck