V uplynulých měsících došlo v českých kinech ke dvěma událostem, které nepřímo ukázaly na jeden zajímavý fakt. A to, jak z úhlu dnešního pohledu majoritní distribuce ve standardu DCI je již zcela zastaralá klasická filmová distribuce na 35mm kopiích ve formátu Scope. Ony dvě zmiňované události byly jednak premiéra filmu Interstellar počátkem loňského listopadu a před dvěma týdny obnovená premiéra filmu Vetřelec. Pojďme si probrat v malé úvaze, k čemu došlo.

Naši pravidelní čtenáři si určitě pamatují naše články z konce loňského září věnované uvedení filmu Interstellar v pražském kině IMAX na klasickém 70 mm filmovém pásu 15/70. Mezi filmovými fanoušky vyvolala tato zpráva velký ohlas. Po dvou letech a třech měsících bylo opět možné vidět film ve formátu IMAX v plné kvalitě. Vedle kina IMAX se Interstellar promítal ze standardní digitální kopie DCP s nativním rozlišení obrazu 4K.

Režisér Christopher Nolan nechal celý film natáčet starými technologiemi. Nejen, že naprostá většina vizuálních efektů vznikala “analogovou” cestou, ale prakticky všechny záběry byly snímány klasickými filmovými kamerami celkem na tři technické typy negativů. Asi třetina všch záběrů byla natáčena na 65 mm kamery IMAX s horizontálně vedeným filmovým pásem. Zbytek pak na 35 mm kamery s formátem VistaVision rovněž s horizontálně vedeným negativem a na kamery s anamorfními objektivy typu CinemaScope v nejnovější verzi od společnosti Panavision.

Fotoska z filmu Interstellar. Zdroj: Warner Bros

Interstellar jsem osobně viděl nejdříve na velkém plátně multiplexu Premiere Cinemas Hostivař promítaný ze 4K projektoru Sony SRX-R320 a teprve poté v pražském IMAXu ze 70 mm projektoru IMAX GT 15/70. Záběry pořízené kamerami IMAX MSM 9802 pro 65 mm negativ a Beaumont VistaVision pro horizontálně vedený 35 mm negativ byly u obou projekcí zcela bez chyby. Záběry snímané anamorfně na 35 mm kamerách Panavision Panaflex Millennium XL2 už vykazovaly typický horizontální “smaz” (češtináři mě za tento můj novotvar asi nepochválí, ale zatím se mi nepovedlo přijít na výstižnější synonymum). Ten je charakteristický pro opticky roztažené zrno filmové suroviny anamorfní optickou předsádkou. Kromě toho byl na první pohled znatelný rozdíl v barevné hloubce záběrů natáčených na anamorfní kamery mezi digitální verzí DCP a čistě analogově vyráběnou kopií na 70 mm pás IMAX. Ve druhém případě se použila klasická technologie blow-up. Na digitální kopii formátu DCP měly tyto záběry paradoxně na první pohled znatelně vyšší barevnou hloubku obrazu než na 70 mm pásu IMAX. Digitální filmový sken dokáže z původního pásu získat podstatně více informací, jak klasický analogový přepis blow-up.

Druhým případem byla před dvěma týdny obnovená premiéra filmu Vetřelec. Ten byl v létě roku 1978 celý natáčen na 35 mm CinemaScope, tedy přes optickou anamorfózu kamerami a objektivy Panavision. Podle slov českého distributora byla režisérská verze restaurována přímo z negativu. Aliena jsem viděl při jeho obnovené premiéře na největším sále již výše zmiňovaného multiplexu Premiere Cinemas Hostivař, tentokrát z projektoru z nativním, rozlišením 4K, Christie CP4230. Vlastní DCP kopie byla vyrobena pouze ve 2K rozlišení, což primárně řadu fanoušků tohoto filmu rozladilo. Kdo ale viděl Vetřelce v reálu, musí mi nejspíš dát za pravdu, že restaurování do 4K rozlišení by bylo v tomto případě již bezpředmětné.

Fotoska z filmu Vetřelec. Zdroj: APK Cinema Service s.r.o.

Záběry i přes krásně vyvážené barvy původního filmu byly vesměs neostré. Ty primárně snímané trpěly již výše zmiňovaným horizontálním “smazem”. Nejhůře vypadaly ale trikové záběry kosmické lodi Nostromo plující kosmickým prostorem. Zde zřejmě byl použit efekt dvojího snímání miniatury na černém pozadí a následně pozadí vždy proloženým průchodem negativu v lázni vývojky. Je to technologie, které v pozdější digitální éře nahradilo klíčování na jednobarevné pozadí, nejčastěji zelené, dříve i modré. Dvojí lázeň vývojky způsobí filmové surovině zhrubnutí filmového zrna, tudíž znatelnější ztrátu ostrosti. Bohužel díky tomu se výsledná rozlišovací schopnost negativu dostává při srovnání s digitálními formáty až pod hranici HD Ready, tedy zhruba 720 řádků.

Oba výše uvedené příklady ukazují na dvě zásadní fakta. Jednak, jak si jako diváci neuvědomujeme v kině s velkým plátnem postupně stoupající kvalitu obrazu u novějších filmových titulů. A za druhé, pro současný standard DCI digitálních kin začíná být 35 mm anamorfní negativ Scope pomalu ale jistě již zcela nedostačující. Jeho kvalitě se dokáží vyrovnat a v některých ohledech ji i překonat i digitální fotoaparáty vyšší třídy schopné snímat video ve Full HD rozlišení.

A možná vyvstávají i další otázky. Například mají se všechny starší filmy restaurovat do 4K rozlišení? Nestálo by za úvahu využít jen 2K rozlišení? Dle mého názoru se tím ušetří větší množství nákladů a dříve se zdigitalizuje i zlatý fond českého filmu.

A jaký je váš názor? Pište nám jak do diskuze pod článek tak i na naši facebookovou stránku.

Ondřej Beck