Od 10. října je v České republice v provozu v pořadí dvousté malé kino zdigitalizované ve standardu DCI. Nalezneme jej ve Vlašimi, kde již v létě zažili malou ochutnávku v podobě zapůjčeného digitálního setu DCI do místního letního kina. Nyní zde znovuzprovoznili své stálé městské kino, které již několik měsíců nehrálo.

Integrátor, společnost ALTEI, naisntaloval do vlašimského kina osvědčený set značky, kterou pro český trh zastupuje, Sony. Populární projektor se jménem "Rocky", Sony SRX-R515, je napojený na kinoserver Sony XCT-M103-D. K dispozici je i 3-D projekce přes systém rovněž od společnosti Sony pracující nabázi kruhové polarizace. Diváci si tak za pár desetikorun zakoupí vlastní polarizační brýle, ketré mohou opakovaně používat při dalších návštěvách kina. Prvními filmy promítanými 10. října byly Já padouch 2 a Jurský park 3-D.

Městské kino ve Vlašimi je zároveň v pořadí dvoustým malým kinem v České republice, které dosáhlo na standard DCI. Do tohoto počtu započítáváme jen stálé subjekty s jedním, dvěma nebo třemi sály, ve kterých se pořádají filmová představení po většinu roku. Nejsou v nich tedy započítána letní kina, která nabízí jen omezený provoz po dobu maximálně tří měsíců v roce.

Na začátku digitalizace standardem DCI bylo v Česku vedle velkých multiplexů na čtyři stovky malých, většinou městských kin. Některá se bohužel digitalizace nedočkala. Jiná vznikla na zelené louce v místech, kde před tím v éře 35 mm filmového pásu žádné kino nikdy nebylo.

Jak jsem zde psal již mnohokrát, kino je o lidech a pro lidi. A praxe ukázala, že jde vybudovat a udržet i ve městech s nižší kupní silou. Hlavní tři body úspěchu jsou potenciál dostatečně velkého množství kulturních lidí žijících v nejbližší oblasti, pro které je pravidlená návštěva kina samozřejmou součástí jejich života. Jedinec nebo menší skupinka lidí, kteří mají nadšení i schopnosti dobře a dlouhodobě kino provozovat. A v neposlední řadě dlouhodobá podpora místních zastupitelů. Jak praxe ukazuje, jsou všechny tyto tři body nutností a když se jen jednoho nedostává, místní kino zpravidla zaniká.

Filmoví nadšenci z těch méně šťastných měst pak například toužebně vzhlíží k Francii, kde ze zákona nesmí zaniknout sebemenší kino tím, že by ekonomicky nedosáhlo na digitální standard DCI. Osobně si myslím, že francouzský model není nejideálnější. Provozovatel kina, diváci kolem něj i městští zastupitelé se musí o své kino zasloužit. Obávám se, že stoprocentně dotační politika může jen generovat větší množství zavřených kin vybavených drahou technikou. 

Dívám se na naši mapu kin v ČR vybavených ve standardu DCI a vidím větší města, kde se biograf stále nenalézá. Ale jsem realista a vím, že za pět let aktivní podpory digitalizace ve standardu DCI Státním fondem kinematografie se podařilo zdigitalizovat i kina ve městech, kde bylo vyjednávání s mítními komunálními politiky i poněkud zdlouhavější a komplikovanější. A tak nějaký masivnější příbytek dalších malých kin ve standardu DCI neočekávám.  A ani se mi nechce spekulovat, jestli se nám podaří v Česku dosáhnout na hranici pěti set samotných digitálních sálů ve standardu DCI. Bojím se v to věřit, ale velmi by mě velmi potěšilo, kdybych se v tomto případě mýlil.

Autor: Ondřej Beck

Relevantní odkazy: 
Oficiální stránky městského kina ve Vlašimi
Tabulka kin standardu DCI v Česku
Mapa Google všech kin standardu DCI v Česku