Ze zákona musí být každá novostavba určená pro veřejné služby povinně bezbariérová pro všechny občany s nižší pohyblivostí. Zákony se ale dají plnit různě, tak se pojďme podívat na realitu. Co pro takového vozíčkáře znamená, když chce navštívit filmové představení?

K tomuto článku mě inspiroval můj redakční kolega z časopisu Obraz a zvuk, Ondřej Doubrava, který, ač je sám vozíčkář, často navštěvuje nejrůznější kulturní akce. Proto jsem mu ohledně situace v českých kinech položil několik otázek:

- S jakými největšími překážkami se při návštěvách kin setkáváš?

V malých komornějších pražských kinech jsou to většinou schody vedoucí do sálu, beru si sebou logicky doprovod. Ten je ale nutný i do multiplexů. Nevím, jestli to někdy někdo bez vozíku vyzkoušel, ale obří plátna se z první řady vůbec nedají obsáhnout a zážitek z filmu tak prakticky není žádný. Pokud mi tedy můj doprovod umožní si přesednout do vyšších řad, poměrně rád tak činím. Pokud můžu jmenovat sympatickou výjimku, mám v oblibě Slovanský dům a jeho menší sály v dolním patře, kde se mohu usadit pohodlně se skvělým výhledem, neboť vozíčkářská místa jsou v úrovni poslední nejvyšší řady. Sice často musím počkat, až se v nich bude můj vybraný titul promítat, ale za to pohodlí to stojí. Docela bych přivítal, kdyby se u blockbusterů 2D kopie dávala už rovnou do těchto "wheelchair-friendly" sálů, občas totiž nemohu jít s hlavním proudem a přidávám se k němu až o pár týdnů později.

- Jsou bariéry v kinech více stavebního rázu nebo v lidech, co v kinech pracují?

Rozhodně se přikláním k rázu stavebnímu, přijde mi, že mnoho kin má problém usazení vozíčkářů vyřešený díky stavebnímu návrhu víceméně provizorně. Naopak obsluha se vždy snaží, alespoň při mých návštěvách velice ochotně pomoci, vždy se lze domluvit na vlastním řešení situace, což ty stavební nedostatky sice nesmaže, ale návštěvu kina správný přístup maximálně zpříjemní.

- Co tě v poslední době při návštěvě kina nejvíce rozčílilo?

O rozčílení se naštěstí moc mluvit nedá, ale samozřejmě člověka příliš nepotěší, když obsluha pokladny dlouho zjišťuje, jak je to se vstupným člověka s průkazem ZTP/P a jeho doprovodem, zamčená bezbariérová toaleta a podobné maličkosti, ale naštěstí vždy chodím za kulturou s dostatečnou časovou rezervou. Není to tedy nic zásadního.

- A ať nejsme negativističtí, co tě naopak nejvíce potěšilo?

Obsluha kin už s nabídkou pomoci reaguje hned a pružně, vidím tady docela zlepšení, takže si návštěvu kina můžu dopřát v klidu a častěji a docela to využívám.

- Jak by mělo pro tebe jako pro vozíčkáře vypadat ideální kino?

Určitý ideál vidím právě v dolním patře Slovanského domu nebo vlastně i IMAX na Flóře, menší sál s místem vyhrazeným v zadních řadách, kde není vůbec žádný problém se s vozíkem uvelebit, je to pro mě podstatnější, než technické vychytávky typu 3D, 4DX a podobně, i proto, že co se blockbusterů týče, jsem v nich poměrně vybíravý, takže jinak skvělá výbava sálu pro mě nehraje prim. Kéž by ale bylo více sálů, kde může být vozíčkář samostatnější. Uvidíme, co přijde v budoucnu.

- Děkuji ti za rozhovor.

- - -

V uzavřené internetové diskuzi určené pro provozovatele kin na Facebooku jsem položil otázku, jak mají v jednotlivých kinech vyřešen přístup a hlavně místa pro vozíčkáře v sálech.

Michal Miškovský z jičínského Biografu Český Ráj odpověděl: “U nás se právě buduje nový vstup do kina, kde budou na obou stranách schodiště nájezdy pro vozíčkáře (doteď jsme je puštěli nouzovým spodním východem). Máme WC pro vozíčkáře a místo v sále je před 12. řadou kde je cca 160 cm místa a tak může s vozíkem zajet před sedačku do středu sálu a pohodlně koukat. Také na ZTP/P aplikujeme příslušné slevy.”

Ondřej Šír z nově přestavěného kina Jitřenka v Semilech informuje, že jejich kino je tudíž ze zákona celé bezbariérové a k místům v sále dodává: “Jitřenka je předělaná na 7.1. Vozíčkáři sedí běžně na krajích, ale mají-li doprovod, mohou si sednout kamkoliv, většinou to funguje tak, že dojedou do sálu a tam už si pak dokáží s pomocí vybrat nějaké místo.”

Zástupci kina Jirkov odpověděli: “Máme boční vchod přímo z ulice. A vozíčkáři si buď přesednou do křesel nebo sedí na vozíku zhruba v polovině sálu. S WC to je trochu horší, protože v cestě stojí dva malé schůdky v sále, ale i to se se s dobrou obsluhou dá zvádnout. Jako bezbariérové kino ale oficiálně nevystupujeme.”

Jakub Němeček z pražských kin Aero, Oko a Světozor: “V našich pražských kinech máme všude hodně schodů, ale na všech máme nainstalovány "schodolezy". Speciální místa v kinech pro vozíčkáře uprostřed sálu nemáme, musí sedět po krajích.”

Petr Vítek z kina Centrál v Hradci Králové: “Naše kino má plošiny až do sálu, ale vozíček musí být na straně, pokud tedy nebude vozíčkář vysazen do řady, což ale z hlediska bezpečnosti není úplně košer.”

Co si přát do budoucna? Z výše uvedeného obecně vyznívá, že s návštěvou většiny kin by vozíčkář neměl mít nějaké zásadní problémy. Ale jak říká Ondra Doubrava, přeci jen do kin chodí raději s doprovodem, který mu v případě nějakých menších překážek pomůže. Samozřejmě ideální stav by byl ten, kdy se vozíčkář dostane všude bez cizí pomoci a hlavně zaujme ideální místo v sále, kde si film naplno užije po obrazové i zvukové stránce.

Ondřej Beck

Podobné tématice se již před rokem věnoval článek na portále zijushandicapem.cz