Již několik týdnů jsem relativně pravidelně konfrontován s názorem, že velká část kin, která digitalizovala pomocí prostředků Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj kinematografie, se soustřeďuje na čistě komerční dramaturgii (3D a blockbustery) a mění tak zásadně svůj dramaturgický profil. Že tato změna je velkou chybou Rady fondu, která do podmínek smluv na podporu digitalizace nevložila dramaturgické podmínky, které by toto eliminovaly a zajistily jakousi "programovou rovnováhu".

Protože jsem seděl v expertní skupině, která na MKČR materiály k digitalizaci připravovala, chtěl bych k tomuto napsat pár komentářů.

Jako dlouholetý provozovatel artových kin mě osobně převážení 3D a ryze komerčních titulů v nově zdigitalizovaných sálech netěší. Chápu postoj menšího kina, které leta dostávalo některé tituly až 3 měsíce po premiéře a teď díky digitalizaci může "premiérovat" ve stejný den jako multiplex. Chápu i nadšení pro 3D, které plní sály malých kin dávno ztracenými diváky. Zde bych pochopil zaměření na komerční tvorbu klidně v plném hracím rozsahu, neboť jaká bude návštěvnost v městečku s 10.000 obyvateli na čistě artový titul? A't si kino opět vytvoří diváckou klientelu a pomalu může začít i s lehce artovými snímky a filmovým klubem.

Problém vidím u větších (okresních) měst, kde je ve městě většinou jedno velké klasické kino a jeden či několik multiplexů. Soupeření s multiplexy v počtu 3D titulů  pociťuji jako velmi kontraproduktivní a velké nasazení těchto titulů může odradit dlouho vychovávané artové a klubové diváky. Zde je třeba uchopit výhody digitálního kina z jiného konce. Digitální kino umožňuje výrazné rozšíření dramaturgie směrem k alternativnímu obsahu, velmi flexibilní programování (školní projekce), zapojení do festivalů a přehlídek, levné nasazení ruzných neprofesionáních filmových počinů, komunitní projekty, online přenosy a pod. Zde je výhoda, kterou zdigitalizovaná muliplexy nemohou na 100% využít. 

Je jasné že 3D tituly, které jsou v současné době velmi populární a vstupné je až dvakrát vyšší než u normálního titulu, jsou opravdu velkým lákadlem a digitální kina se jim nevyhnou. Je ale otázkou zda hrát opravdu všechny 3D tituly a jak často. Pro čistě artové kino si sám osobně dokážu představit ze současné nabídky 3D filmů tak maximálně jeden celovečerní titul  a pár pohádek :-).

Co se role Státního fondu České Republiky pro podporu a rozvoj kinematografie týká  bych asi krátce uvedl pouze toto. SF funguje na podporu kinematografie jako celku. Prostředky SF lze dle zákona č. 241 - 1992 sb poskytnout také na projekty Technického rozvoje a modernizaci české kinematografie a tímto digitalizace kin jednoznačně je. Rada SF sice může k projektům přidávat své podmínky, ale nikde není řečeno, že musí podporovat pouze nekomerční, artové nebo třeba evropské filmy. SF to také nedělá a podporuje jak artovou a nezávislou tvorbu, tak komerční projekty. Podpora digitalizace kin byla výrazným impulsem pro celé odvětví digitálního filmového průmyslu v Česku. Díky ní se velmi rychle rozvinula také digitální post-produkce a distribuce digitálních filmů. Český digitální trh je tak v současnosti jedním z nejdynamičtěji rozvíjejícím se trhem v Evropě viz zpráva Media Salles ZDE.

Musím ještě připomenout, že podpora z prostředků SF byla vlastně pouze provizorním řešením. Původní projekt počítal s "velkou" digitalizací z jiných zdrojů než SF, na kterou se buhužel nepodařilo sehnat prostředky. Osobně považuji způsob digitalizace v ČR za velmi úspěšný a rozhodnutí Rady SF za velmi prozíravé v porovnání např. se Slovenskem, kde je v tuto chvíli pouze jeden digitální sál v jednosálovém kině.

Je jasné, že za situace, kdy bylo velmi důležité s digitalizací začít co nejdříve, se musela udělat nějaká chybná rozhodnutí a určitě šly některé parametry nastavit lépe, ale ve výsledku se ukázal tento model jako funkční, o čem svědčí jak počet zdigitalizovaných kin, tak návštěvnosti a tržby kin za první pololetí 2010.

Změny dramaturgií jednosálovek se nakonec projeví časem samy. Tak jako se musely upravovat dramturgické plány při nástupu multiplexů a kína se přizpůsobila nastaveným podmínkám, tak určitě dojde k přehodnocení po určité době a možném opadnutí zájmu o 3D tituly. Možná bude tato vynucená změna lepší, než plošné přikázání určité kvóty daného filmového žánru.

Petr Vítek