Vypadá to neuvěřitelně, ale první 3D stereoskopická projekce v kině se objevila před 103 roky. 3D systémy pak zažívaly své vrcholy popularity následované poklesy nezájmu. Proč se stereoskopie vracela v takových vlnách zájmu a nedržela se stabilně. Pokusíme se rozebrat v dnešním článku…

Další boom zažila stereoskopie v kinech v padesátých a pak v osmdesátých letech. Poslední a největší vlna 3D filmů přichází koncem nultých let s nástupem digitálního standardu DCI. A i tato vlna zažila svůj vrchol. V prosinci 2009 premiéru prvního filmu Avatar. Po tomto titulu sledujeme opět ústup zájmu o 3D.

A jaká je situace v roce 2025?

V posledních letech prochází kina postupnou redigitalizací. A s ní si jejích provozovatelé kladou otázku, jestli dál zachovávat 3D stereoskopii. Kalkulují divácký zájem o tento prémiový formát.

3D má své velké kontroverze. Proto divácky zájem o stereoskopii kolísá již zmíněných více jak 100 let. Díky nejmasivnějšímu nástupu s DCI proběhlo kolem roku 2010 i několik odborných studií.

Tyto studie došly k závěru, že 3D stereoskopii by se měly zcela vyvarovat děti do 6 let věku. Do 6 lety dochází k nejmarkantnějšímu růstu hlavy a i očí včetně svalů, které pohybují očními bulvami. A nestandardní vytváření stereoskopického vjemu v útlém věku může podpořit vznik celé řady očních vad. 3D je také velmi nebezpečné pro osoby trpící epilepsií.

Podle průzkumů zhruba 30 % lidí trpí krátkozrakostí. Pro ně je sledování 3D již poněkud nekomfortní, jelikož musí kombinovat 3D a svoje dioptrické brýle. 5 až 10 % populace pak stereoskopický vjem v kinech nemůže sledovat vůbec. Stereoskopiický vjem se pak přirozeně snižuje po 40. roku věku.

Suma sumárum, 3D v kině si pak bez většího nepohodlí užije pouze na 60 % diváků. A to ještě ve věkovém intervalu 6 až 40 let. Takže zde můžeme hledat důvod spíše proměnného zájmu publika.

Provozovatelé kin si nyní v rámci redigitalizací svých kin kladou otázku, zda-li s novým projekčním setem brát i nový 3D systém. A početná skupina z nich zjistí z návštěvnosti posledních let (i před Covidem), že se bez stereoskopie bez problémů obejdou.

Ony investice do 3D nejsou malé a vždy se v daném kině jedná o nějaký kompromis. Pasivní systémy s polarizací obrazu jsou na jednu stranu výhodnější pro levné jednorázové brýle, které se divákovi za pár desetikorun prodávají, avšak potřebujeme stříbrné metalické plátno. To i přes pokračující vývoj stále trpí hotspotem, jevem, kdy obraz na protější straně plátna, když sedíme na kraji hlediště, se nám zdá výrazně tmavší.

Navíc metalické projekční plátno je v principu vodič, vzniká na něm statický náboj, který přitahuje prach. A prach z plátna snadno neodstraníme, protože bychom s prachem sundali i metalickou vrstvu. Metalická projekční plátna proto musíme i častěji měnit.

Pokud zvolíme 3D systém s aktivními brýlemi, stačí nám klasické bílé plátno, ale čeká nás vybírání, údržba a čištění drahých aktivních brýlí.

Navíc každý 3D systém ztrácí díky oddělování obrazu pro levé a pravé oko i desítky procent světelného výkonu. Obraz je pak zřetelně tmavší.

Velkou pozitivní roli pro 3D hrají i větší rozměry projekčního plátna. Na velkém formátu je stereoskopický efekt jednoznačně markantnější. V tomto ohledu tak mají hlavní výhodu kina IMAX.

A co 3D v domácích kinech? Stereoskopie vtrhla naplno do domácností v roce 2010, kdy představili svoje modely televizorů čtyři hlavní výrobci, Samsung, Sony, Panasonic a LG. Bohužel, stereoskopie v domácích kinech nezaznamenala žádný větší zájem a do roku 2017 od ní všichni výrobci do jednoho ustoupili.

Prosadily se jiné formáty, 4K rozlišení, HDR vysoký dynamický kontrast nebo prostorový zvuk Dolby ATMOS. Na 3D si žádná ze streamovacích služeb nevzpomněla. A to by technicky nebyl žádný problém poslat 3D obraz datovou linkou.

O svoje místo na slunci se stereoskopie utkala i formou daleko pokročilejší virtuální reality. I při pokusech prosadit se jako další zábava v kinech byly tyto za několik málo let ukončeny pro malý zájem publika. S VR experimentovala mezi lety 2016 až 2018 i společnost IMAX. V několika svých kinech v USA a v Asii nabídla v oddělených prostorách kina VR zážitek tématicky navazující na žánr zhlédnutého filmu. Avšak diváky tato přidaná hodnota příliš neoslovila.

A jak se rozhodnout při redigitalizaci kina? Uvedení druhého Avatara očekávaný peak zájmu o 3D nepřineslo. Je potřeba se podívat na výsledky vašeho kina, zda-li je u vás zájem o 3D větší nebo jde o stále minoritnější záležitost. Řešením by mohla být nová RGB laserová projekce bez 3D a v případě většího zájmu diváků, například v případě Avatara 3, by si kino mohl pronajmout od svého integrátora set pro aktivní 3D projekci.

Osobně si myslím, že útlum 3D je to poslední, co by mohlo poškodit filmovou kulturu. S klidným svědomím bych stereoskopii ponechal pro speciální kina, jako již zmíněný IMAX nebo další speciální vzdělávací projekce.

V odkazu vám sem dám deset let starou diplomovou práci studentky Terezy Obrusníkové z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně s názvem Problematika 3D projekce.

Autor: Ondřej Beck