Otec Furo v Pevnosti Boyard dával soutěžícím hádanky a k jejich uhodnutí poskytoval určité insignie. Provozovatelé kin poslední rok a půl také řeší přímo existenční hádanku, rapidní pokles diváckého zájmu. Zaznamenali jsme ale určitá specifická představení, o které byl přímo masivní divácký zájem. A ta si nyní pojďme shrnout jako insignie k vyřešení této hádanky. Více v našem článku…

Nejen v České republice, ale de facto celosvětově opět zaznamenáváme přeliv diváckého zájmu od kin ke streamovacím službám. Jde o takovou sínusovku, která se rozkývala poprvé za Covidu, kdy povinné lockdowny donutily diváky konzumovat audiovizuální tvorbu výhradně doma. A od té doby sledujeme boj mezi pohodlím domova versus návštěva anonymního kolektivního kulturního zážitku, který celkové vnímání audiovizuálního díla dokáže umocnit.

“Za městem v chrámu plném kupců velký měšec dukátů nevyděláš.”

Na přelomu milénií k nám byl importován po Santa Clausovi, Halloweenu a Svatém Valentýnu další tehdy západní styl života, konzumní trávení volného času. Celá rodina se o víkendu vydá do zábavně-obchodního centra, kde si nakoupí zboží denní spotřeby asi na týden až dva, nějaké oblečení, kosmetiku a pak společně se zajdou pobavit do multiplexu na nějaký film, který z pestrého programu kina vyberou na poslední chvíli. Jenže tenhle model fungoval jen někdy. Úspěšnější byl vždy více v centru velkých měst. Multiplexy v obchodních centrech na periferii měst převážně zůstávaly v návštěvnostech na okraji zájmu.

Nestor českého kinařství, Jan Jíra, mi před lety vyprávěl svoji zkušenost z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy na pražském sídlišti Ďáblice vyrostlo tehdy jedno z nejmodernějších dvousálových kin Moskva, ale skoro nikdo do tohoto kina nechodil. Na tehdejší dobu vytvořil marketingový průzkum, kdy obcházel i jednotlivé rodiny po sídlišti a vyptával se jich, proč do moderního kina nechodí. Výsledkem jeho několikaměsíční studie bylo zjištění, že tehdejší obyvatelé, když měli čas vyrazit večer do kina, vyrazili do centra Prahy, kde po ukončení filmového představení mohli využít celou řadu nabídky nejrůznějších nočních podniků, kam zajít na skleničku nebo se pobavit na diskotéku. Na jejich domovském sídlišti nebyly takovéto možnosti žádné. A ono to více méně platí i dnes.

Po Covidu a velké inflaci navíc většina spotřebitelů stále více vzhlíží k obchodním centrům jako k primárnímu zdroji nákupů v nejrůznějších slevách. Za listopad 2024 hovoří obchodníci o slabém výsledku tržeb, neboť většina zákazníků čekala na nejznámější slevovou akci, Black Friday. Navíc v periferních obchodních centrech se stále více objevují řetězce primárně levného zboží jako jsou Action, Pepco, Kik. A pokud stojí vedle těchto obchodů multikino, co rapidně zdražilo vstupné i občerstvení, je vcelku jasné, proč většina potencionálních diváků raději odjede domů, kde si pustí na své televizi film z VoD a k tomu si upraží popcorn v mikrovlnce zakoupený v některém slevovém řetězci.

“Do jídla nám napršelo, sami jsme promokli a přeci se k vám rádi vrátíme a dobře vám zaplatíme.”

V létě 2024 se po celé republice, ale hlavně ve velkých městech, objevilo rekordní množství letních kin. Za všechny bych asi zmínil letní kino Sunset Cinema na střeše obchodního centra Arkády na Pankráci. V insignii otce Fura volně cituji jedno z hodnocení spokojených diváků na sociálních sítích. Letní kino hrálo na reklamní typ LED stěny, takže představení mohly zahájit ještě za denního světla. Zvuk obstarávala bezdrátová sluchátka, tzv. Silent Cinema, aby nebylo rušeno hlukem blízké okolí. Diváci dostávali Welcome Drink a catering tvořily i nabídky burgerů či masa z grilu.

Diváci si na sezení mohli vybrat jak zahradní lehátka, sedací vaky nebo i dvoulůžka pro páry. Srpnové představení Oppenheimera bylo beznadějně vyprodáno, byť se hrála pouze E-Cinema z Blu-ray a vstupné bylo vyšší, jak před rokem na 70 mm IMAX. Kromě Oppenheimera byla úspěšně vyprodána i představení přes 20 let starých titulů, jako např. romantický film “ Deset důvodů, proč tě nenávidím”. Pokud bychom takový program nasadili v “běžném” kině, tak bychom takovou návštěvnost s velmi vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou nezaznamenali.

“Zahraj cirkus se vzácným pokladem a valouny zlata se ti do truhly povalí.”

Přidaná hodnota nebo také prémiový formát. Pokud jde o opravdovou vzácnost, tak se do takového kina pohrnou davy a bude beznadějně vyprodáno. A ono také je. V jediném českém kině IMAX v Cinema City v Praze na Floře, když se hraje některý z Nolanových filmů z klasického 70 mm filmového pásu IMAX. Pražský IMAX je poslední ze 30 kin tohoto formátu z celého světa, kde se 70 mm projekce IMAX zachovala. Provozování 70 mm projekce IMAX je neskutečně finančně nákladné. Avšak při občasném uvedení při 100% vyprodaných všech představeních jsou všechna účetně v černých číslech.

Jde o vzácnost projekce. Kdyby jich bylo na světě více, nebyl by o ně zase takový zájem a představení by určitě nebyla tak dlouho vyprodaná. V IMAXu na Floře zůstala 70 mm projekce zachovaná i díky tomu, že se v roce 2019 IMAX Digital nekonvertoval na IMAX Laser. Laserový projektor IMAX by totiž neumožňoval koexistenci se 70 mm projektorem IMAX a ten by musel být již demontován. Proto si přejeme, aby se IMAX na Floře na laserovou projekci pokud možno nepřeváděl. Minimálně do doby, kdy bude IMAX používat digitální technologii s rozlišením minimálně 12K, která 70 mm formát již opravdu zcela plnohodnotně nahradí. Z úhlu pohledu současných technologií by se nejspíš jednalo o LED stěnu.

“Nehraj cirkus se vzácným pokladem tam, kde nedávno se strádalo a trpělo.”

Toto je velice citlivá insignie, ale myslím si, že je potřeba se o ní zmínit, aby jen tak nezapadla.

Po tragických záplavách v Moravskoslezském kraji z letošního září se jednotlivé instituce vzpamatovávají včetně zasažených kin. Asi nejhůře dopadl Odboj v Opavě, kde voda s bahnem zničila vybavení za několik milionů korun. V Krnově “naštěstí” bylo zasaženo jen předsálí s výstavou historické projekční techniky, kterou se za pomoci dobrovolníků z celé republiky podařilo zachránit a uvést do původního provozuschopného stavu. A protože oba sály krnovského Míru zůstaly nad vodou, mohl se již po dvou měsících od tragédie uspořádat otevírací festival s názvem Formááát, který mimořádně navazoval na tradici jarního festivalu panoramatických filmů s názvem Krrr.

Na jednu stranu je určitě potřeba kultura i v místech, kde lidé přicházeli i o životy, když se na ně hroutily vlastní domovy. Na druhou stranu pořádání i malého festivalu tak brzy po tragických záplavách je podle mě zbytečně pompézní. A návštěvnost jednotlivých představení přehlídky na to ukázala. Největší divácký zájem byl o večerní představení českých novinek z DCP. Odpolední projekci původního Batmana ze 70 mm filmového pásu navštívil jen zlomek zájemců ve srovnání s večerem.

“Čím originálněji a do větší hlásné trouby křičíš, tím více diváků u tebe sedí.”

Kina mají novou konkurenci, streamovací služby. A s nimi také veškeré domácí video lineární televizí počínaje a sbírkou DVD a Blu-ray konče. A hlavně moderní televizory s větší úhlopříčkou jsou stále cenově dostupnější a umožní nám v domácích podmínkách po technické stránce velmi slušný audiovizuální zážitek.

Ostatně, opět mi to připomnělo rozhovor s Markem Ebenem pro Českou televizi po ukončení předposledního ročníku Karlovarského festivalu v loňském roce. Tehdy na otázku, na co chodí do kina, odpověděl, stručně parafrázováno, že si s manželkou koupili velkou televizi, kde sledují pravidelně ČT Art, takže už do kina chodit nemusí.

Zmiňuji to zde proto, že pro vyšší návštěvnost nějakého zajímavého filmového titulu je potřeba vyrobit patřičný reklamní humbuk. Jsou velice zajímavé filmové tituly, o kterých se nikdo nedozví a ony tak zaniknou v diváckém nezájmu a ve výsledku i v diváckých hodnoceních. Chtíc nechtíc, je nutné udělat kampaň pro jakýkoliv natočený film. To, že se vydařené, avšak neznámé, tituly vyzdvihnou například až ex post při předávání cen filmových kritiků je jim už platné, jak mrtvému zimník.

Na jedné straně tu máme očekávané hollywoodské blockbustery, které mají primární reklamu jdoucí sociálními sítěmi už od svých mateřských studií. A podle toho pak zaznamenáváme patřičnou návštěvnost. Ať už to letos v únoru byla druhá Duna nebo na konci školního roku rodinné animované filmy pro děti za vysvědčení.

Z české tvorby pak krásný reklamní humbuk měly Vlny Jiřího Mádla. Stěžejní rozhovor režiséra na karlovarském festivalu pro Českou televizi uvedla redaktorka tím, že si odmítla film přehrát z novinářského preview na notebooku, aby si nekazila zážitek z velkého plátna. Tímto se rozjela úžasná a originální reklamní kampaň, která se za 17 týdnů stále drží v první pětce návštěvnosti českých kin s celkovým počtem přes 812 tisíc diváků.

Každému filmu uvedenému v kinech by měl jeho distributor věnovat náležitou reklamní péči.

“Když neokoukanou a originální show najdeš, sedačky ti stačit nebudou.”

Obor kinodistribuce mě nikdy nepřestane překvapovat. Kdyby mi někdo řekl, že finále některé televizní reality show vyprodá všechny nasazené sály celý týden dopředu, nikdy bych tomu nevěřil. Ale stalo se. Televize Prima letošní podzim nasadila v licenci show Zrádci postavenou na oblíbené hře “Městečko Palermo”, ze které reality show poprvé postavila nizozemská televize.

O čem to hovoří? O celkové krizí tvorby pro kina? Již před 20 lety si Agnieszka Holland pochvalovala spolupráci s kabelovou televizi HBO, která jí dávala větší svobodu v její tvorbě ve srovnání s tvorbou pro kina. U kin se producenti bojí kasovního neúspěchu a tak se film snaží postavit na ověřených postupech, které se nebojím nazvat přímo klišé. Filmy mnohdy pak vypadají, že jsou všechny natočené podle jedné šablony. Nové publikum takové snímky nepřilákají. Mají ale jistotu v těch konzervativních a méně náročných návštěvnících kin.

Jenže toto se pomalu mění. Konzumním divákům na zfilmované klišé začínají stačit streamovací služby. V kinech, kde za vstupné i občerstvení mohou snadno vydat i více jak tisíc korun, očekávají něco originálnějšího. Třeba jako finále velmi vydařené reality show.

“Diváky si hýčkej a nabídni jim vždy něco originálního navíc. Pak větší peníz ti zaplatí i za 30 let starý film.”

Bavili jsme se o letním kině Sunset Cinema ze střechy obchodního centra na Pankráci. Ten samý provozovatel je v organizovaní atypického promítání velice úspěšný. V prostorách holešovické elektrárny nyní organizuje speciální vánoční kino. Program v něm už začíná hodinu před samotným promítáním. Děti si zde napíší dopis Santovi (firma je původem z ukrajinské Oděsy a na Ukrajině nosí dárky dětem Děda Mráz, takže zde je ten Santa více méně na místě) a vhodí jej do speciální poštovní schránky, zažijí další vánoční překvapení, než skrze kouzelnou skříň Alenky vstoupí do kinosálu na vlastní film. Vstupné na 20 až 30 let staré filmy, Sám doma, Harry Potter a Kámen mudrců, Láska nebeská, Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň se vybírá 350,- Kč za osobu a na podvečerní a večerní představení mají v průměru týden dopředu vyprodáno ze 75%. Sezení je opět realizováno formou sedacích vaků, které si každý divák může uplácat do ideálního tvaru.

Teď už máme dostatek insignií otce Fura, abychom z reálných zkušeností uhodli hádanku úspěšného kina?

Autor: Ondřej Beck

Zdroj obrázku otce Fura: TV France 2 (FR2)