Čas kvapí a zítra, v sobotu 20. července 2024, to bude už neuvěřitelných 19 let, co byl Hollywoodu a světu představen digitální standard DCI ve své první verzi. Při této příležitosti bych se pustil do malých úvah o současném stavu kin a budoucích trendech v tomto oboru při porovnání s největší “konkurencí”, streamovacími službami. Proč konkurence v uvozovkách, to až v našem článku….

Film s největším rozlišením

Začneme odzadu, respektive z loňska, kdy se světovými kiny, včetně těch českých, prohnal epos Oppenheimer Christophera Nolana. Christopher Nolan je velký příznivce původního analogového formátu IMAX, který pracuje z 65 mm negativem v kameře a 70 mm filmovým pásem pro distribuční kopie.

Jde o analogový záznam, takže přirovnávat jej k digitálnímu rozlišení je velice obecné. Podle odborníků lze na IMAX 15/65 získat záznam se zhruba až 18K rozlišením. Obecně se hovoří o odhadu 16K. Tak i tak, stále jde o naddimenzovanou kvalitu, protože divákovi se zdravým zrakem sedícím v první řadě kina IMAX by stačilo rozlišení cca 10K.

Oppenheimer se sice loni hrál ze 70 mm pásu IMAX jen ve 30 kinech tohoto formátu po celém světě (Máme obrovské štěstí, že jediné kino IMAX na starém evropském kontinentě, které ještě hraje 15/70 formát, je v Cinema City v Praze na Floře). Přes to rozpoutal v některých odborných kruzích diskuze na téma nedostatečnosti rozlišení současných digitálních snímačů a DCI formátu včetně IMAX Laser, který má rozlišení jen 4K. Tyto polemiky zase rychle zmizí při pohledu na cenu filmové suroviny pro IMAX.

Jedna minuta natočeného filmu na negativ IMAX 15/65 přijde na dva tisíce amerických dolarů. Přes to se najdou produkce, které mají zájem na stále nejlepší formát točit, takže společnost IMAX dokonce vyvíjí nový model tiché 15/65 kamery pro natáčení včetně kontaktních dialogů. Pro projekci se ale počítá hlavně se skenováním na digitální formáty.

Digitální záznam z nejlepším rozlišením

Z digitálních kamer se rozlišení analogového formátu IMAX 15/65 nejvíce blíží Big Sky Camera určená pro natáčení záběrů zatím pro jediné “kino” MSG Sphere v Las Vegas, která má rozlišení 16K x 16K. Kamera natáčí zhruba kruhový obraz. MSG Sphere je totiž LED projekční kopule v průměrem 105 metrů jako aréna pro 16 tisíc diváků.

V nejbližších letech se podobná sféra má otevřít v Londýně a hovoří se i o výstavbě v Soulu a samozřejmě v Dubaji.

35mm filmový pás před DCI

Opět se vrátíme do loňska k Oppenheimerovi. Spolu s IMAX 15/70 filmovou kopií se do ČR dostaly i dvě kopie na 35 mm filmovém pásu. O ty byl samozřejmě obrovský zájem mezi vyznavači tohoto původního distribučního formátu. Realita ale ukázala, že většina mladších promítačů už s pásem neumí správně zacházet a obě kopie dostaly během prvních dnů docela zabrat. Kopie Oppenheimera na filmových pásech byly vzácné také tím, že vznikaly klasickým způsobem analogového kopírování na maximální možnou kvalitu.

To ještě v devadesátých letech se 35mm filmové kopie hollywoodských filmů distribuovaly podle modelu postupné distribuce, kdy se vyrobilo několik tisíc kopií, které prošly americkými kiny. Zhruba po 3-4 měsících se kopie stáhly, v laboratořích zkontrolovaly, hodně amortizované se daly na recyklaci a zbylé prošly chemickým čištěním. Byly odeslány do Evropy, kde se v jednotlivých zemích otitulkovaly, nejdříve leptáním, později vypalováním laserem. A takto šly do distribuce, včetně Česka. Samozřejmě, že celý proces amortizace v amerických kinech měl na výslednou kvalitu obrazu a hlavně digitálního zvuku dosti znatelný vliv. Ještě v roce 1999 se takto distribuovaly Star Wars, Epizoda 1 - Skrytá hrozba. V USA a Kanadě měl film premiéru 19. května 1999 a v Česku až 16. září. Z těchto důvodů byly a stále jsou disky DVD vybaveny tzv. regionálním kódováním. To aby si diváci nekupovali DVD z amerických e-shopů v době, kdy teprve v jejich zemi startuje kinodistribuce.

Regiony na DVD stejně nepomohly, neboť opravdoví filmoví nadšenci si neoficiálně upravovali přehrávače na multiregion, takže vznikl tlak na rychlejší kinodistribuci současně v USA i v Evropě (a potažmo i v dalších zemích). Takže se musely alespoň pro očekávané blockbustery vyrábět 35mm filmové kopie jak pro Ameriku, tak i pro další země světa. Tyto se převážně vyráběly pro celou Evropu v italských laboratořích, kde se k množení již nepoužívali tzv. dublnegativy, ale obraz se snímal z jasné obrazovky z digitální kopie.

Čas od času se nějaká filmová kopie nepovede. Ta se pak sešrotuje a zpracuje na novou filmovou surovinu. Avšak tehdy se stávalo, že oficiálně vyřazená kopie se místo do skartovačky dostala do české kinodistribuce. Jak to bylo možné? To asi po 20 letech by bylo stejně promlčené… ;-) Takové filmy uváděné v českých kinech měly mnohdy horší kvalitu obrazu i zvuku, jak pozdější vydání na DVD! Tedy v rozlišení jen PAL, 576 řádků!

35mm filmová distribuce byla drahá, silně neekologická a těžkopádná. Kopie novinek šly samozřejmě nejdříve do kin, která generovala největší tržby. Tedy do multiplexů ve velkých městech. Na malá kina se zajímavé tituly dostávaly až s odstupem několika měsíců, kdy už na internetu kolovaly pirátské kopie DVD. Malá kina měla tehdy hodně namále. Ostatně, při rozjezdu prvních českých multiplexů se očekával jejich plošný zánik z cca 90%. Jako se tomu stalo i v západní Evropě.

Nástup DCI v Česku

V roce 2008 se začalo intenzivně hovořit o nutnosti digitalizace českých kin ve standardu DCI a ještě téhož roku byl zdigitalizován první sál, což bylo zároveň nově postavené kino místo původní kasárna v Dobřanech u Plzně. A následující rok, 2009, se podařilo zdigitalizovat dalších 48 sálů v ČR. To byl počet, se kterým se v půlce prosince 2009 uváděl první Avatar. V té době, kdy ještě plně běžela 35mm filmová distribuce, byla hlavní přednost DCI standardu stereoskopická projekce 3D.

V roce 2008 byli všichni z odborné veřejnosti ještě přesvědčeni, že přechod z filmového pásu na digitální standard DCI bude velmi pozvolný a oba distribuční modely budou vedle sebe existovat i desítky let. Jenže v roce 2008 zkrachovala v rámci realitní krize nejstarší americká banka Lehman Brothers a spustila největší světovou ekonomickou recesi od roku 1929. Osobně jsem tehdy čekal úplné zastavení digitalizace, ale došlo k pravému opaku. Sedmička největších hollywoodských studií oznámila ukončení výroby nákladných neekologických kopií, které navíc omezovaly rychlost kinodistribuce, do začátku roku 2013. Zároveň pro největší řetězce multikin představila program financování VPF (Virtual Print Fee), ve kterém se ušetřené peníze za nevyrobené filmové kopie, které již nahradily digitální DCP, daly do společného fondu, ze kterého se poskytovaly bezúročné půjčky na pořízení DCI projekční techniky.

V České republice program VPF pomohl velkým multiplexům během let 2010 až 2012 přejít ze 100% na DCI a zároveň tehdejší Fond pro podporu a rozvoj české kinematografie připravil velmi štědrý program, který nastartoval digitalizaci jednosálových kin na menších městech. Proto jich na Avatara v prosinci 2009 bylo připraveno už několik desítek.

A Hollywood svým slibům dostál, když v půlce ledna 2013 dorazil i do českých kin film Vlk z Wall Street už pouze na digitální kopii DCP.

DCI znamená emancipaci menších kin

Digitalizace ve standardu DCI znamená jednoznačnou emancipaci hlavně menších kin na menších městech, která mohou prakticky neomezeně uvádět premiéry současně s největšími multiplexy. Navíc DCI standard zaručuje neměnnou kvalitu obrazu i zvuku. Tedy dvě jednoznačná plus pro diváky i kino samotné. Digitalizace malá kina přímo zachránila, jelikož dříve, když se na 35mm dostávaly novinky do kina až několik měsíců, tak vcelku pochopitelně zásadně klesal i divácký zájem. Tato kina měla mizivou návštěvnost a zřizovatelé, což převážně byla města samotná, vážně uvažovala o zrušení a přestavění objektů na jiné využití.

A naopak. Snadná dostupnost titulů v DCI standardu způsobila, že v řadě měst i obcí byla kina opět obnovena nebo postavena zcela nová na zelené louce. Profese vedoucí - provozovatel kina, slangově kinař, se stala vysoce odbornou, zejména co do programování a práce s divákem v rámci spádového okolí daného kina. V tuto chvíli se již vyučuje i jako jeden z předmětů na Masarykově univerzitě v Brně.

Rozvoj E-Cinema

Musím se přiznat, že z počátku jsem rozvoji E-Cinemy příliš nevěřil a to z důvodu nižší úrovně ochrany digitální kopie před zneužití třetí osobou, tedy lidově před upirátěním. Avšak čas ukázal, že kinaři jsou natolik profesionální, že k žádnému úniku zatím nedošlo a i pro E-Cinemu, tedy pro projekce z nosičů Blu-ray, DVD, MP4 je k dispozici stále větší množství titulů. Samozřejmě to neplatí pro většinu hollywoodských premiér, které jsou prvních několik měsíců k dispozici výhradně na DCP.

Rozvoji E-Cinemy hodně pomohla česká firma Artinii, která vyvinula vlastní zabezpečený systém distribuce videosouborů, které jsou chráněné před “upirátěním” na podobné úrovni, jako šifrovaná DCP. Artinii ale nabízí svůj software v rámci softwarových obchodů pro systémy Windows a iMac. Software pak přímo funguje jako přehrávač na připojený projektor a pracovní displej. Nyní se asi hodně kinařů, kteří měli s Artinii problémy, ozve. Ty problémy jsou způsobené zejména dosti rozdílně nainstalovanými Windows a hardwarem, na kterém pracují. Ideální by bylo, kdyby Artinii prodávali přímo počítače s linuxovým základem a na tom pouze jejich systém Artinii. Bylo by to na jednu stranu spolehlivé řešení. Na stranu druhou by se jednalo o hardware v odhadované ceně několika desítek tisíc korun, které už by si některé příspěvkové organizace pořádající veřejná kina nemohly finančně dovolit.

V každém případě díky E-Cinemě je třeba i letošní léto tak velké množství letních kin. A to je jedině dobře.

Krize kin 2024

V průběhu pandemie Covidu-19 byla prakticky po celém světě kina uzavřena a distributoři se chvíli, jako na spásu, zaměřovali na streamovací služby. Velmi záhy ale zjistili, že z paušálních poplatků, ani z poplatků za jedno zhlédnutí, nikdy nezískají takové tržby, jako z klasické kinodistribuce. Proto se, jakmile se provoz kin začal vracet postupně k normálu, okamžitě vrátili ke klasickému modelu exkluzivního uvedení novinky v kinech a podle návštěvnosti za několik měsíců uvolní daný titul pro streamovací služby.

V České republice došlo po Novém roce ke zdražení vstupného, zejména do největšího řetězce multiplexů, Cinema City. To dost diváků obecně odradilo od navštěvování kin jakéhokoliv provozovatele. Zvlášť, když měsíční předplatné pro jednu streamovací službu vychází zhruba na cenu jedné vstupenky do kina a ještě toho levnějšího.

Malý poplach způsobilo uvedení dvou očekávaných hollywoodských titulů, Kaskadéra a hlavně Furiosy: Ságy Šíleného Maxe. Obojí víceméně u diváků celosvětově propadlo. Byť třeba Furiose nic nechybělo a kritici byli v hodnocení velmi pozitivní. Naštěstí přišel konec školního roku a s ním animované rodinné snímky, na které se chodit začalo, takže krize kin 2024 je v základu již zažehnaná.

V době, kdy kinařský svět prožíval rozčarování z nízké návštěvnosti Kaskadéra a Furiosy, probíhal v Barceloně každoroční veletrh CineEurope. Téma extrémně nízké návštěvnosti se samozřejmě muselo objevit i zde v panelových diskuzích. Výstupem pak bylo doporučení více nasazovat prémiové formáty. Tedy jak HDR obraz a 3D zvuk v Dolby ATMOS, tak ale i kvalitnější sezení a prostředí sálu, které se více přiblíží pohodlí domova. V Česku už první vlaštovičky máme. Buď v začátku článku zmíněný IMAX v Praze na Floře, tak ale i VIP luxusní VIP sály v multiplexech CineStar Anděl a Cinema City Chodov. VIP sedačky v zadních částech sálů některých multiplexů CineStar a Premiere Cinemas. Sály Theatre de Lux v CineStarech na Černém Mostě, Hradci Králové a v Ostravě. Nebo první boutiquové kino Přítomnost na pražském Žižkově. Divákovi, který se rozhodne jít do kina za kolektivní zábavou, lze tak nabídnout minimálně stejný standard sezení, co má doma, a vyšší obrazovou a zvukovou kvalitu, než jakou může mít doma ze streamovacích služeb.

Kvalita standardu DCI

Kromě formátu IMAX, který pracuje s největšími projekčními plátny, je rozlišení 2K a 4K pro všechna kina naprosto dostačující. A s moderními projektory s RGB laserovými zdroji projekčního světla přináší možnost HDR vysokého dynamického rozsahu, který bude v nejbližších letech hlavním tématem redigitalizace ve standardu DCI, nabídne novou obrazovou kvalitu, které by 35mm filmový pás už nikdy nedokázal dosáhnout. 

A zde je ta slíbená odpověď z úvodu, proč bylo slovo konkurence v uvozovkách. Protože streamovací služby nikdy nemohou být co do obrazové a zvukové kvality konkurencí kvalitnímu kinu.

Autor: Ondřej Beck