Signal Festival si loni musel dát kvůli pandemii pauzu. Téma ročníku navázalo na loňský, který se nemohl uskutečnit. Tehdy to byl “Plan B” o vlivu člověka na naší planetu. Události ale vše posunuly, takže letos se koná “Plan C”, který: „symbolizuje postupné překonání pandemické situace a nabírání zkušeností, jež nám zároveň pomáhají při ozdravování celé planety“. Jaký měl roční odklad vliv na kvalitu? A na co se určitě jít podívat? Zkusíme shrnout v naší mimořádné recenzi…

Až do roku 2019 včetně si Signal festival získával velké množství fanoušků a postupně se stal jednou z největších kulturních událostí i v mezinárodním měřítku. K návštěvě jej doporučovala i významná zahraniční média. Od roku 2013 se festival postupně profiloval a hledal svoji tvář. Musel projít několika slepými uličkami, aby se dostal do stávající podoby. Menší instalace v interiérech byly přístupné zdarma a táhly se na ně několikahodinové fronty. Tomu už je naštěstí konec. Už před dvěma lety se počet diváků v menších prostorách omezoval placenými zónami. Nebo i přesnými časy začátků projekcí a zdarma zůstávaly jen instalace na veřejných místech s velkou kapacitou. A na toto navázal i letošní ročník, “Plan C”.

Řekněme si upřímně. Opravdu kvalitní instalace letos uvidíme hlavně v placené zóně, kam se dostaneme jen za pomocí Signal pasu, nyní v době festivalu již za cenu 300,- Kč za osobu nebo za 850,- Kč za čtyřčlennou rodinu.

Z programů zdarma je asi hlavní atrakcí klasický videomapping The Wind německé výtvarné skupiny Weltraumgrafik,kterou založil německý umělec Phil Max Schöll. Svoji show pojednal jako takový průlet červí dírou, který chvílemi velmi silně evokuje stejnou scénu z 53 let staré Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey. Na fasádě kostela Sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí působí tato vizualizace monumentálním až dechberoucím dojmem. Jsme na cestě, nevíme kam, ale chtěli bychom utéct na nějaké lepší místo, kde není virus, kde neumírají obří části lesů. Nevíme, jestli cestu přežijeme, ale cítíme, že ji chceme nebo dokonce musíme absolvovat. Protože ve zdejším světě už žít nechceme.

Z placených instalací, které můžeme navštívit na Signal pas, je potom nejbližší ke kostelu Sv. Cyrila a Metoděje Unshaped v karlínské Hauch Gallery. Téma nekonečnosti a zároveň pomíjivosti světa je znázorněno jako zdánlivě se opakující mořské vlny. Vypadají na první pohled stejně, ale každá je v detailu jiná a zcela originální. Fabio Di Salvo a Bernardo Vercell založili své Studio Quiet Ensemble před 12 lety. K vytvoření vlny použili obyčejnou lehkou igelitovou plachtu na přikrývání nábytku při malování. Až triviální materiál pak kompenzují řízené ventilátory s barevným světlem a zvukem, které iluzi vlnění i světelné efekty vytvářejí. Zařízení máme ukryté za černými paravány, takže vnímáme pouze samotnou fólii coby vlnu.

Na další dvě placené instalace se musíme vydat na druhý břeh Vltavy do Holešovic. Letos organizátoři poprvé využili stálé zařízení k projekci jednoho programu. V planetáriu v Královské oboře je k vidění krátký dokument “Radikální kompromis” od tvůrčí skupiny, která vznikla přímo pro tuto příležitost, Planetum x Signal Production tvořené umělci Danielem Červenkou, Markem Šilpochem, Pavlem Karafiátem, Martinem Fuchsem a Trauma & Errol Vitro. Na 23,5 metrů široké kopuli jsme svědky krátkometrážního fulldome show příletu asteroidu s totálně devastovaným povrchem. Vše vypadá, jako katastrofické sci-fi vytvořené v počítači pološíleného umělce až do okamžiku, než si uvědomíme, že se díváme na záběry z dronů létajících vysoko na sokolovskou hnědouhelnou pánví. Film byl natočen bez jediného CGI efektu k dotvoření zobrazovaných krajin. Byla použita pouhá deformace obrazu, kdy se pohledy na totálně zničenou krajinu postupně vynořují z přilétajícího asteroidu.

Třetí instalací, kam se dostaneme pouze s předem zakoupeným Signal pasem, je 3D 270° panoramatická projekce s názvem Superar ve střední hale veletržního paláce holešovického výstaviště. Šest výkonných projektorů pokrývá v anaglifickém 3D zobrazení jak půlkruhové plátno v průčelí tak i boční stěny. Po hodně letech jsem viděl umělecký počin ve 3D, který není na pouhý efekt, ale stereoskopie je zde pro sdělení celkové myšlenky nutná a nezastupitelná. Tématem je reakce člověka na živelné události a setrvačnost původního konzumního života. Šestici projektorů pak doprovází dvě řady světelných skenů, které z úrovně projekčních ploch sestoupí přímo mezi diváky a symbolicky si je úzkými světelnými kužely začnou vyhledávat. Jako takové symbolické hledání viníka ex post. Tvůrcem instalace je studio Oniolab z Barcelony.

Pro mladší diváky si organizátoři pro letošek připravili novou atrakci v podobě rozšířené reality v Karlíně, kde si pomocí QR kódu vyvolají na svém smartphone objekty, které se vykreslí do reálného obrazu snímaného fotoaparátem mobilu. K obrazcům je k dispozici i hudba, tak si nezapomeňte vzít s sebou i kvalitní sluchátka.

Letos rovněž poprvé se zapojilo do festivalu jedno pražské divadlo, přesněji řečeno Archa, kde se v době karantény připravilo celovečerní hrané představení s živou hudbou. V hlavní roli hraje systém řízených zrcadel, VEKTROSKOP. Ten není na Signal festivalu nováčkem. Viděli jsme ho již před dvěma lety v zahradě Anežského kláštera. Představení začíná pouze jednou denně od 20:00, trvá asi devadesát minut. Kupuje se na něj samostatná vstupenka, na kterou mají držitelé Signal pasu slevu.

Zdarma je kromě karlínského kostela k vidění i mnoho jiných zajímavých instalací. Ve stanu za hlavní branou holešovického výstaviště nalezneme instalaci Impakt. Na téma drancování krajiny a nerostných zdrojů je fiktivní ropné čerpadlo, které se velmi pomalu a za zvukových efektů pohybuje před objektem vodní elektrárny na ostrově Štvanice. Rozporuplná a provokující je i statická projekce průniku Země a Měsíce v ulici Ve Stínadlech na Starém Městě.

Bohužel se letos objevily i instalace, které možná hezky vypadají na papíře nebo ve vizualizacích, ale v reálu zcela propadnou a vypadají levně, někdy až kýčovitě. Nebo ještě hůř. Prostě v reálu nefungují. Stávalo se to minulé ročníky Signalu, stalo se to bohužel i letos.

Jiní umělci si zase příliš zjednodušili zadání a pletou si světelnou instalaci v určitém veřejném prostoru s putovním letním kinem. Dle mého názoru by bylo rozhodně zajímavější, kdyby mi své názory sdělovali světoví ekologičtí aktivisté zobrazovaní na tělech mořských medůz promítaní na oprýskanou fasádu stále více pustnoucí karlínské kasárny než na zavěšené sériově vyráběné plátno.

A na závěr několik upozornění. Do vnitřních projekcí po vás organizátoři budou vyžadovat Covid pas, dokonce jej důkladně kontrolují aplikací Čtečka. Po kontrole dostanete zelenou pásku na ruku a jako majitel Signal pasu pak i červenou pásku na ruku, kterou se pak prokazujete u vstupů, aby odbavování bylo rychlejší. Pásky si nesundavejte, chcete li jít na festival i další dny. Na jeden Signal pas dostanete jen jednu červenou pásku. QR kód Signal pasu si před nasazením červené pásky pořadatelé načítají do aplikace. To samé platí i o návštěvě Radikálního kompromisu v planetáriu, kde je nutné si v počítači nebo aplikaci udělat rezervaci místa zdarma na určitý den a hodinu. Na jeden Signal pas můžete jít na show do planetária pouze jednou. Mějte u sebe respirátory FFP2 nebo adekvátní ochranu dýchacích cest. U vstupů do všech vnitřních prostor je pořadatelé velmi striktně vyžadují.

autor: Ondřej Beck

Relevantní odkaz:
Webové stránky Signal Festivalu