1) Dokumentární film a jeho postavení v českých kinech.

V posledních letech vynakládá Státní fond kinematografie vysoké částky na vývoj a výrobu dokumentárního filmu a také na jeho distribuci. I přestože distribuční podpora je směřována k celé škále platforem od kin přes televizi až po online distribuci, pro řadu dokumentárních filmů je potřeba uvést dokumentární snímek do kinodistribuce určitou otázkou prestiže, někdy však i jistým sentimentem. 

Ať už je to jakkoli, data k distribuci jednotlivých snímků a obecně k data k distribuci dokumentárního filmu zde chybí. Základní analýzou jsme v roce 2018 získali data o dokumentárním filmu, která budou představena na MFF Jihlava v semináři Nového kina. Jedná se o údaje o celkové návštěvnosti dokumentárních filmů českých i zahraničních, uvádění snímků v multiplexech a jedno/vícesálových kinech nebo odstup uvádění od premiéry. 

Rádi bychom v rámci tohoto projektu zpracovali tato data do přehledných grafů doprovázených nezbytnými údaji včetně zasazení do kontextu distribučního trhu a přispěli k jejich širší prezentaci odborné veřejnosti. Dále bychom však data podrobněji zpracovávali a zabývali se distribucí dokumentárního filmu podle velikosti obcí, případně velikosti spádových oblastí, způsobu zařazení dokumentárního filmu do dramaturgie jednotlivých typů kin, výsledky podle druhu dokumentárního filmu a jeho obsahového zaměření (např. změny v distribuci přírodopisných snímků apod.), uvádění dokumentárního filmu v závislosti na datu premiéry, vracení dokumentárního snímku po delší době a divácká úspěšnost snímku. Více bychom se zaměřili na český dokumentární film a pokusili zjistit, zda-li existují významné rozdíly mezi jeho uváděním a úspěchy ve srovnání se zahraničními dokumenty. Stejně tak zajímavá je pro nás šíře nasazení dokumentárního filmu a rozklíčování určitých strategií při jejich nasazování a efektivita takových postupů.  Nejedná se o úplný seznam možných témat, při samotném zpracování se často teprve ukazují propojení mezi některými daty nebo trendy a data se pak dále rozpracovávají tak, abychom porozuměli, co k určitým trendům vede, nebo jaká je jejich podstata. 
 
 

2) Kina v síti Europa Cinemas a jejich programová struktura a srovnání s ostatními kiny.
Téma postavení kin v síti Europa Cinemas se poprvé podařilo rozpracovat v roce 2018 při získávání dat o postavení evropského filmu v české kinodistribuci, v němž kina Europa Cinemas hrají významnou roli.
Europa Cinemas je síť evropských kin se zaměřením na evropský film. Vznikla v roce 1992 s cílem podpořit digitální promítání v kinech a zajistit finanční podporu kinům, která uvádějí určitý počet evropských zahraničních filmů a nabízí vzdělávací akce pro mladé diváky. Kino, které se chce stát členem Europa Cinemas, musí být v provozu alespoň 6 měsíců a mít systém výkazu prodaných lístků a tržeb, musí odehrát alespoň 520 představení ročně, mít alespoň 70 míst a vykázat minimálně 15 000 platících diváků ročně. 15 – 25 % programu kina musí tvořit zahraniční evropské filmy (nezapočítávají se české filmy). Síť Europa Cinemas má v členských zemích programu Kreativní Evropa MEDIA 1 054 členů v 633 městech a celkem zahrnuje 2 527 promítacích sálů. V České republice je součástí sítě 33 kin. 
 
Ačkoli se kina sítě Europa Cinemas podílejí na počtu pláten v České republice 22%, poskytují na distribučním trhu téměř 39% všech projekcí evropského filmu a jejich podíl na celkové návštěvnosti evropských filmů tvoří zhruba 37% (průměr za období 2015-2018). To jsou určitě data, která jsme doposud neznali. Nicméně týkají se pouze evropského filmu, proto bychom chtěli zjistit, zda ve srovnání s ostatními kiny dosahují i v jiných segmentech nadstandardní nabídky i diváckého úspěchu. Zároveň bychom chtěli porozumět, jakým způsobem je tohoto úspěchu dosaženo a zda můžeme identifikovat nějaké společné rysy těchto kin a zda mezi ostatními kiny lze nalézt podobné přístupy, případně v čem spočívají základní rozdíly, pokud existují, mezi kiny sdružujícími se v síti Europa Cinemas a kiny mimo tuto síť.
 
 
 
3) Fungování kin v malých městech, způsoby sestavování jejich programu a úspěšnost jejich provozu. 
Kina ve městech do 30 000 obyvatel reprezentují zhruba 100 kin po celé České republice a společně poskytují služby téměř 1,5 milionu obyvatel. Přičteme-li obce, kteří patří do spádových oblastí těchto měst, obsluhuje tato skupina kin zhruba 3,5 mil. obyvatel. Nejedná se tedy v tomto ohledu o nevýznamnou skupinu, přesto o ni víme jen velice málo. 
S menšími kiny je také spojena řada teorií, jejichž platnost bychom rádi ověřili. Jedná se např. o teorii, že kina v menších městech nemohou dosahovat takové návštěvnosti jako kina ve větších městech, protože nemají takové zázemí obyvatelstva, případně jejich obyvatele využívají kin ve větších městech, kam např. dojíždějí do práce. Dále o přesvědčení, že v menších městech nemohou fungovat některé programové úpravy, které například aplikují větší města, protože by na to nikdo nechodil, protože to by na menším městě nefungovalo apod.
 
Základním cílem naší analýzy tedy bude srovnání mezi většími a menšími městy, struktura jejich programu a hledání programových schémat, která jsou uplatňována v menších i větších městech. Chceme také sledovat úspěšnost těchto schémat, nejen diváckou, ale i tu finanční, protože řada argumentů právě odkazuje na finanční stránku věci a „to by se nám nevyplatilo“ argument.